31. 7. 2012

Proč si vybíráme své sousedy?

Dříve mě vůbec nenapadlo, jak zarážející v očích řady lidí může být taková jednoduchá záležitost jako je rozhodnutí vybrat si vlastní sousedy, vedle kterých chceme strávit přinejmenším významnou část svého života. Přitom většina lidí má vlastní neblahé zkušenosti se špatnými sousedy a přátelské sousedské vztahy považuje za velké štěstí. Logicky by to mělo vést spíše k sympatizování s naším přístupem.Opak je ale často pravdou. Paradoxně naše rozhodnutí vybrat si sousedy nabuzuje v některých lidech pocit nedůvěry, dojem elitářství nebo bláznovství.



Aniž si to značná část lidí uvědomuje, tak mimo vlastní rodinu si v podstatě celý život:

  • volíme s kým se budeme přátelit
  • přemýšlíme jestli budeme sportovat, chodit do skauta nebo hrát počítačové hry
  • vybíráme si jakou školu vystudujeme, což generuje určitý typ spolužáků (na gymnáziu nebo medicině jsou jiní lidé, než v učebním oboru na zedníka)
  • volíme si zaměstnavatele, pro kterého budeme pracovat, čemuž vždy odpovídá určitá kultura firmy
  • vybíráme si poskytovatele nejrůznějších služeb od kadeřníka přes lékaře až po řemeslníky
  • chodíme do své oblíbené hospůdky nebo kavárny
  • volíme politické strany, které jsou orientované červeně, modře, zelené nebo jinak
  • sami si doplňte, kde a koho si ještě v životě vybíráte

Tyto každodenní volby probíhají zcela spontánně na základě našich hodnot, přesvědčení, povahy, vzdělání, doporučení našich přátel či rodiny a nikdo se nad tím příliš nepozastavuje. V případě výběru sousedů je to ale jiné. Někteří lidé si to dokážou brát docela osobně. Vznikají v nich negativní dojmy, že nejsou dost dobří, nesplňují jakési naše požadavky nebo že je diskriminujeme. To se pak projevuje na jejich způsobu komunikace. Dokonce jdou některé výjimky až do verbálního útoku, kdy nás ubezpečují, že stejně s takovými podmínkami nikoho nenajdeme.
 Bohužel je to ale pouze jejich vlastní pocit pramenící z neznalosti, neschopnosti řešit a komunikovat problémy nebo v některých případech z nedostatku vlastní sebedůvěry či sebeúcty.

Krásným příkladem bylo několik rozhovorů s kuřáky. Po zjištění, že kuřáky za sousedy nechceme, vznikaly spontánně pocity od viditelného naštvání, přes zesměšňování až po tvrdou pozitivní sebereflexi - no vidíš, konečně bych měl motivaci (bohužel vnější) přestat kouřit. Samozřejmě kouření nikomu nebereme. Když chce kouřit, ať si kouří, ale bez nás. :) V podobném duchu bychom mohli okomentovat i některé další předpoklady na sousedy, ale tam si jistě dokážete představit vlastní příklady.

Současně chci říct, že existuje velká skupina lidí, kteří nás podporují a fandí nám. Takovým lidem bych chtěl z celého srdce poděkovat. Jsem si jistý, že se tato skupina bude stále zvětšovat. Změnu myšlení od negativního pohledu na svět k pozitivnímu totiž vnímám jako jediný možný způsob, jak se může náš svět začít postupně léčit.
 

Proč si vybíráme sousedy?

Při rozmýšlení o cohousingu nás nikdy ani ve snu nenapadlo s kýmkoli bojovat, kohokoli diskriminovat nebo vytvářet nějaké elitářské prostředí. Jednoduše hledáme lidi, se kterými budeme rezonovat, budeme se vzájemně doplňovat a současně mají silnou motivaci bydlet právě na Moravě (některým lidem z Čech i přes jejich sympatický kukuč dokonce jejich úmysly rozmlouváme. Přece je nenecháme bezdůvodně "vykořenit" z jejich místa, pokud nemají jednoznačné důvody, tak by dříve či později mohli litovat).  Na druhou stranu ale 
nehledáme borůvky a nepotřebujeme jich stovky či tisíce, abychom naplnili košík. Skutečně je dispozici jen pár pozemků.

Aniž si to možná uvědomujeme, tak podpora ze strany vaší komunity a přátel, kam lze zařadit také sousedské vztahy, patří k jednomu ze základních pilíři tzv. wellbeing - šťastného života, což potvrdily i poslední vědecké výzkumy. Jinými slovy nemůžeme být skutečně šťastní, když budeme žít v prostředí nezájmu, ignorace nebo dokonce nenávisti. Přitom komunitní sousedské vztahy mohou poskytnout podstatně více, než se může na první pohled zdát:
  • pomoc v nemoci
  • pomoc ve stáří
  • pomoc s hlídáním dětí
  • pomoc při práci na zahradě či opravě domu
  • pocit souznění
  • pocit většího bezpečí
  • psychická opora v těžkých životních situacích
  • snížení finančních nákladů díky společnému sdílení nářadí, přístrojů, vozového parku, knihovny, zemědělských přebytků a celé řady dalších materiálních statků
  • úspory času díky společnému vaření, nákupům, drobnému zahradničení

Za nesmírně důležité považuji uvědomění, že sousedství je něco jako manželství - v dobrém i zlém ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt (nebo jiný důvod) nerozdělí. To je skutečné sousedství, na které se můžete spolehnout i v časech zlých. Naproti tomu se v časech dobrých očekává, že zase vy podáte pomocnou ruku. 

V našem případě se ale nechceme omezovat pouze na nejbližší sousedy žijící několik desítek až stovek metrů od nás, což by mělo být cca 10 rodin. Zde to teprve začíná (jaké sousedy hledáme, najdete zde >). Cohousing 9 pramenů je a vždy bude součástí Starého Jičína - vesnice s 1000 obyvateli. Naším cílem je vytvářet širší komunitu spolupracujících rodin a skupin -  VĚDOMÉ AKTIVNÍ sousedství. 

Pravděpodobně se teď objeví skeptici, kteří s námi začnou polemizovat, že to je nesmysl, utopie a my jsme blázni, protože lidi už jsou od přírody takový (špatní) a nic s nimi nenaděláme. Ano, ve vašem vlastním světě to tak být může. V tom našem světě to ale funguje jinak! Aktivní  sousedství je totiž permanentní proces podporování vzájemných vztahů, ladění komunikace a prohlubování spolupráce. Neméně důležité je najít odvahu a odstranit vlastní psychické bloky ostatním lidem hluboce důvěřovat, což může být pro mnohé značně obtížné. Všichni jsme jen lidé se svými silnými a slabými stránkami, které už z podstaty věci vede k občasným bouřím a nedorozuměním. Když s nimi ovšem počítáte, tak jen pročistí a osvěží vzduch a zase odejdou. Podobně jako vás v parném létě potěší bouřka, tak i v partnerských, rodinných či sousedských vztazích je občasné zajiskření potřeba. Je pouze na jednotlivých účastnících a jejich aktivním přístupu, aby se správnou komunikací a sebereflexí obloha vyčistila co nejdříve a krásné počasí mohlo pokračovat. Kdo se pro vědomé sousedství rozhodne, musí počítat, že se bude muset učit novým komunikačním dovednostem. Jsem si však jistý, že to rozhodně stojí za to. Tak neváhejte a začněte přetvářet vaše aktuální sousedské vztahy. Nepotřebujete k tomu ani cohousing. I když musím přiznat, že vybrat si sousedy může být jednodušší...

 

O tom, jak si vybrat ty správné sousedy nebo jak podpořit či v horším případě "opravit" současné sousedské vztahy si napíšeme někdy příště.

Co si o tom myslíte vy? Chtěli byste si také vybrat své sousedy nebo pro vás okolí vašeho domova není ani trošku důležité? Nebo máte úžasné sousedské vztahy? Jak je v tomto případě rozvíjíte a dále podporujete?


Napsal: Michal Martoch

8 komentářů:

  1. Komentář jedné naší známé na Facebooku. Vzhledem k tomu, že mi to příjde trefné, tak ho sem vkládám a za to naši reakci:

    jako naprosto chápu tvé motivy ....a myslím, že na to máš plné právo vybrat si komu prodáš svůj pozemek aby se následně stal tvým sousedem ... pro mě je tam jedno ale - myslím že se tímhle o leccos ochudíš - skupina bude celkem homogenní - na jedné straně fajn, na druhou stranu právě rozmanitost je to, co dělá život fajnový ... když si vezmu třeba nás - nastěhovali jsme se do starého domu - okolo bylo "nic" ....dneska naproti nás bydlí tři rodiny naprosto různorodé, ale s dětmi, které si spolu hrají, rodiny, které si pomáhají (třeba dní pečovat o velkou zahradu a nad to se starat o domácí mazlíky) atd. ... vznikly zcela spontánně - a je to tu fajn ... dokonce jsme se včera domluvily na společných nákupech špaldy, takže už ji budu mít zase o polovinu benzínu levnější ... byť ve výsledku je to hodně podobné, pro mě je to takhle o kus lepší

    OdpovědětVymazat
  2. Reakce:

    Určitě máš v tomto svůj správný úhel pohledu a gratuluji Ti ke štěstí, že máte fajn sousedy. Na druhou stranu to u té špaldy může skonči. Samozřejmě nemusí :), nechci tím nic předjímat, ale v kontextu ostatních věcí chceme spolupráci výrazně užší a na tu již není vhodný úplně každý. Určitě jsou v ČR místa k bydlení, kde vznikly skvělé společenství čistě náhodou, přesně jak popisuješ. Pro mě je to ale dost málo, taková ruleta, vyjde - nevyjde - uvidíme. Stačí se podívat např. kousek od nás do nové zástavby na větříku. Tam už jsem slyšel pár ohlasů, jak je soused omezuje, že to je pěkný v.l, komusi tam zakázali postavit si zahradní domek, protože nejsou schopni se domluvit, aby nestál sousedovi ve výhledu, všude ploty a tuje, aby nikdo nešel vidět apod. Bohužel tohle považuji za jakýsi průměr dnešní doby. A proto nás to dovedlo k rozhodnutí sousedy si vybrat. Je mi jasné, že do lidí úplně nevidíš, ale minimálně ty největší problémisty tím jistě eliminujeme. Stejně tak, jak píšu, nikoho neodmítáme, s ostatními vzdálenějšími sousedy již udržujeme/vytváříme vztahy tak, jak popisuješ. Chceme třeba od příštího roku dělat neformálně 1x ročně nějaké společné grilování apod. Zde ale až na výjimky budou hranice docela omezené. Pokud jde ale o přímého souseda, ke kterému to budu mít 50 metrů, tak tam očekávám více. :)

    Ještě poznámka na závěr - Víš, že nejspokojenější / nejšťastnější zaměstnanci jsou ve firmách, kde máš nejlepšího kamaráda (výzkumy Gallup)? Podobně jsme viděli v Rusku v eko vesnicích, jaké to je bydlet vedle nejlepších přátel. To je pak sousedství s velkým S. A právě o tohle nám jde, takové vztahy jsou v časech dobrých i zlých k nezaplacení :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ještě jedno doplnění (fakt děkuji za Tvé příspěvky, nutí mě přemýšlet :) - Jedním ze stupňů je např. důvěra ve financích. Typicky si lidi něco společně koupí a pak se to rozpočítává a každý to musí zaplatit, aby se nezapomnělo, co kdo komu dluží, což časem některé přestane bavit, protože jim třeba vadí nebo to neumí říct si o peníze. A tak se to postupně rozpadné (znám to mnohokrát ze svého okolí, kdy právě tohle byla hlavní překážka ve smyslu: Už s ním nic napůl nekoupím, protože stále zapomíná mi peníze donést) My máme společný Google Apps dokument, kde každý zapisuje, co koupil pro druhé a komu kdo co dluží, může to tam tedy napsat dlužník a ten co to koupil. A pokud tam není výrazný převis z jedné strany, tak se to nechá tak. Peníze se přestanou nosit a posílat z účtu na účet, už nikdo nemusí řešit, aby mu někdo zaplatil nebo naopak nezapomněl apod. Máme to vyzkoušené takto i ve firmě už několik let to funguje. A tohle je pouze jedna z oblastí, kde lze SOUSEDSTVÍ uplatňovat, pokud je absolutní vzájemná důvěra.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Michale. Naprosto souhlasím s tvým pohledem na sousedství. My nyní také hledáme pozemek (v čechách:)) na rodový statek a s partnerkou jsme se shodli na tom, že chceme "v první řadě!" podobně smýšlející sousedy. Tedy ty, kteří jsou na stejné vlně, na pozemku praktikují permakulturní zahradu, jsou energeticky soběstační, používají obnovitelné zdroje energie a osobně - jak říkal Steve: "think different", či zkrátka jsou kulturně kreativní. Je emociálně náročné pomáhat se změnou myšlení u lidí - hlavně těch blízkých, kteří mají zažité procesy, programy, ego a domněnky... Je lepší dát těmto lidem najevo, že je člověk otevřený a pomůže, ale odsaď-pocaď, ta změna u nich může být hned anebo nikdy. Každý je strůjcem svého osudu. A každý musí! začít sám u sebe, ne čekat až ti ostatní... držíme Vám palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím vám palce při hledání místa. Jinak doporučuji nehledat ideální místo (to je na dlouhé roky), ale takové co má největší potenciál, jde tam snadno měnit územní plán atd. To má větší hodnotu, než domek u lesa s potokem a na jížní straně. Mám s tím bohaté zkušenosti ;-)

      Vymazat
    2. Ahoj Michale, díky za rady. Beru si to k srdci a budu na to myslet na obhlídce pozemků.

      Vymazat
  5. Václave, Michale..

    Souhlasím s vašimi závěrty. K potravinové a energetické soběstačnosti je zapotřebí několika dospělých lidí. Je to úkol, který je nad síly jedné nukleární rodiny, tedy máma + táta a děti.. Já se pokouším založit vesničku, kde jednou bude žít několik 3-generačních rodinných klanů, které už budou fungovat dostatečně autonomně, tedy, dokáží pořídit, využít a udržet v provozu většinu potřebných technologií. Do doby, než vyrostou mé děti, přivedou si své životní partnery a pořídí si další generaci, potřebuji sousedy a oni budou potřebovat mne. Počítejte ve svých plánech s rozvojem komunity nejméně na dvě generace do budoucnosti..

    Richard

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Richarde, 100% s vámi souhlasím... Bez dlouhodobého plánování to nelze. Kde to zakládáte? Pokud byste hledali sousedy, tak můžeme některé zájemce přesměřovat na vás. Ideálně, když zde necháte email na sebe přímo v článku, ať se vám mohou ozvat.

      Držím palce
      Michal

      Vymazat