28. 5. 2013

Osobní zpověď - jak jsem se transformoval v otce - II. část

V pondělí 11.2.2013 v 10:42 se nám narodila dcera Ela Martochová. Tohle oznámení se dříve či později dozvěděli všichni naši blízcí, kamarádi a známi. Jen málokdo se již ale dozvěděl celý příběh. Úvodní část příběhu o tom, co porodu předcházelo jsem sepsal v I. článku. V tomto II. článku se s vámi chci podělit o zážitky z porodu.



Poslední mentální přípravy

Porod Ely pro mě začal už týden před porodem, respektive 2 týdny před lékařským termínem porodu. Stalo se několik událostí, které mě přinutily začít intenzivně myslet na to, co přijde:
  • Naše kamarádka a budoucí sousedka v cohousingu Monika Sedláková pro nás sepsala praktické rady ze svého vlastního porodu. Její doporučení jsme zveřejnili v blogu zde >  Když jsem je dostal do rukou, musel jsem si to přečíst hned několikrát. Především mě to donutilo si uvědomit, že u porodu žena nepřemýšlí racionálně a ať se bude chovat jakkoliv (třeba i hrubě - mnohé prý sprostě nadávají), mám být pro ni bez řečí maximální oporou.
  • Při práci na našem domě jsme "po chlapsku" probrali s mými kamarády - dvěma zkušenými otci, jejich zážitky z porodu. Co jsem si z toho odnesl jako hlavní myšlenku byly jejich společné pocity, že se u porodu cítili trošku navíc a zbyteční. Jednoduše neměli možnost se aktivněji zapojit. Silně mě to inspirovalo, že u porodu našeho dítěte to musí být jinak.
  • Týden před porodem mě Monika vzbudila ve 3 hodiny ráno s pocitem, že už asi přicházejí kontrakce. Namísto mobilizace mých organizačních dovedností jsem reagoval naprosto nečekaně. Odpověděl jsem ji v polospánku, že to je moc brzo a zase jsem bez váhání usnul. Až ráno jsem si uvědomil, jak ignorantsky jsem se zachoval. Vedlo mě to k vnitřnímu rozhodnutí, že až to přijde příště, budu se chovat více empaticky. 
  • Přibližoval se termín 10.2. - významný den v naší nejbližší rodině. V tento datum se narodil můj brácha Vladimír, jeho žena Petra a jejich nejstarší syn Ondra. Celá rodina tak fandila, aby se i naše dítě narodilo 10.2. Jak jste se ale již dozvěděli v úvodníku, uteklo nám to o 10 hodin a 43 minut :)

Cesta do porodnice

V předvečer porodu 10.2. jsme si s Monikou ještě vyšli, jako by se nic nedělo, do kavárny na výborný zákusek a kávu. Po návratu domů jsme si dělali legraci, že podle různých pověr přijde porod, až je budoucí maminka kompletně připravená. Abychom tento rituál symbolicky dokončili, tak jsme si dobalili kufr do porodnice. Kolem půlnoci jsme jako obvykle usnuli.

11.2. ve 3:05 ráno mě Monika vzbudila, že ji asi praskla plodová voda. Tahle informace mě ihned probrala. Přibližně půl hodiny jsme pozorovali, co se bude dít dále, jestli začnou porodní kontrakce či nikoliv. V podstatě se toho zase až tak moc nedělo. Jen pořád po troškách odtékala voda. Pak jsme zavolali naší dule Janě Čurdové, která nám doporučila, ať okamžitě vyrazíme do porodnice do Krnova. I když to uběhlo neskutečně rychle, tak nám celá tahle procedura přípravy zabrala asi 1,5 hodiny.

Před sebou jsme měli celých 70 km do porodnice. Tu noc navíc přišla pořádná sněhová kalamita. Cesta byla pokrytá souvislou vrstvou 10 cm sněhu a silničáři ještě ani nevyjeli. Dokonale se naplnila naše nejhorší představa, kdy jsme se "modlili", aby hlavně nesněžilo. Všichni nás totiž strašili, že když jsou kontrakce, tak se vůbec nedá cestovat autem, protože to je pro rodičku hotové peklo.

Opak se ovšem stal pravdou. I přesto, že cesta do porodnice trvala více než 1,5 hodiny a celou dobu jsme jeli rychlostí 40-50 km/hod., byli jsme oba s Monikou neuvěřitelně klidní. Možná to dokonce byla naše úplně nejklidnější chvíle v životě. Těžko se to popisuje, ale oba se na tom s Monikou shodneme. Přitom kontrakce byly nejdříve každých 10 minut a před dojezdem do porodnice už každých 5 minut. Jedna kontrakce trvala nejdříve 30 sekund, ke konci již minutu. Abych Monice kontrakce usnadnil, tak jsem ji vždy začal nahlas počítat od 1 až do konce. Monika se při tom zhluboka prodýchávala. Výborně se ji hodily zkušenosti s několikaletým cvičením jógy. Z toho mi došlo, že jednak je každá žena úplně jiná a současně kvalitní příprava je půl výsledku.


Po příjezdu do porodnice mělo přijít obvyklé kolečko nesmyslné evidence. Před evidencí proběhlo ještě krátké vyšetření, kde porodní asistentka zjišťovala, jak moc jsou porodní cesty otevřené. Bylo nám řečeno, že je Monika otevřená již na 6 cm a do oběda by mělo být miminko na světě. Podle porodní asistentky jsme již měli půl porodu za sebou. Úplně mě zahřálo uklidnění, že nás nečeká dlouhý maraton, na který nás někteří samozvaní rádcové neustále upozorňovali. Opět to byla pro mě další lekce, abych si v těchto věcech nevytvářel žádné představy, protože to nakonec dopadne úplně jinak. 

Co se týče evidence, byli jsme několika lidmi dopředu upozornění, že v tuto chvíli se může dokonce až zastavit porod. Rodičky bývají vyrušovány zbytečnými otázkami namísto uvolnění a soustředění se na porod. Proto jsem se snažil všechny formality převzít, aby měla Monika dostatek prostoru pro sebe. Příjem trval neskutečných 30 minut a to i přesto, že otázky typu, jaké nemoci měli vaši předkové nebo kdo je váš současný zaměstnavatel, jsem se snažil maximálně odbýt. Navíc jsme se dozvěděli, že dnes to bude skutečně frmol. Jednou za čas prý přijede doslova autobus rodiček, což bylo samozřejmě právě teď. Do oběda měly proběhnout 2 císařské řezy a 3 porody. Alespoň jsme věděli, že nás nebude nikdo rušit. 

Poznámka: Po celý pobyt v porodnici jsem se ptal sester, doktorů i duly, proč takto nesmyslně rodičky zatěžují v jejich nejdůležitějších životních chvílích. Namísto toho by mohli mít na webu jednoduchý online dotazník pro všechny budoucí rodičky, které porod v dané porodnici zvažují. Personál by si na příjmu vše důležité mohl opsat z tohoto formuláře a rodička by měla klid. Jsem rád, že nyní je již vše jinak. Asi měsíc po našem porodu byl tento online formulář v Krnovské porodnici zaveden. :)
Během evidence proběhlo změření srdečních ozev miminka - vše bylo v pořádku. Ihned poté jsme se přesunuli na porodní sál. V tom čase také dorazila dula. V Krnovské nemocnici je porodní sál velice příjemný. Dokonce jsme si mohli pustit i vlastní CD s relaxační hudbou, kdyby fungoval CD přehrávač. To byl asi jediný drobný zádrhel, který bych porodnímu sálu vytkl. Jinak zde byla k dispozici vana pro porody do vody, porodní stolička pro porod v sedě, sprcha i polohovací postel pro porod v jakékoliv poloze - na rozdíl od některých porodnic, kde stále rodičkám přivazují nohy - fuj, blé :(


Už se to blíží

První dvě hodiny na porodním sále přibližně do 8:30 byly pro mě dost nezáživné. Doslova jsem sledoval každou minutu. Vím, zní to hrozně. Bylo ale pondělí ráno a tak jsem přes mobilní internet ještě rušil schůzky a volal kolegům na poradu, že dnes fakt nebudu :) Uklidňovalo mě vědomí, že dula poskytuje Monice tu nejlepší péči. Čekali jsme, až se porodní cesty otevřou na 10 cm a miminko sestoupí na hráz. Teprve pak by měla začít poslední doba porodní.  Monika střídala různé polohy a kontrakce prodýchávala - v podstatě ve stejném rytmu jako při naší cestě autem. Minimálně půl hodiny byla ve sprše a také dostávala od duly masáž zad. 

Zde bych chtěl upozornit na jednu výhodu Krnovské nemocnice. Na porodním sále jsme byli úplně sami - jen Monika, já a dula. Porodní asistentka do té doby nakoukla pouze 2x, jen na skok jestli něco nepotřebujeme. Lékař zde nebyl ani na jednou. Za ten pocit soukromí jsme byli skutečně rádi. 

Při jedné z návštěv se přišla porodní asistentka zeptat na jméno pro holčičku a pro chlapečka. Bylo to docela komické a současně trošku nás to zaskočilo. Asi jako jedni z mála budoucích rodičů jsme nevěděli, jakého pohlaví naše dítě bude. Jsme v tomto směru asi trošku staromódní a po tolika letech jsme chtěli překvapení. Velice dlouho jsme diskutovali o jméně pro holčičku i chlapečka. Nakonec to dopadlo tak, že několik měsíců před porodem se Monice zdál sen o tom, jak by se chtěla naše dcera jmenovat. Ve snu si naše vysněná dcera přímo řekla o jméno Ela, dokonce s upozorněním, že chce mít jen jedno "L" a nikoliv dvě, jak je obvyklé. Přitom Ela v našem seznamu potenciálních jmen ani nebyla. Když mi ráno Monika svůj sen řekla, tak jsem ihned věděl, že je to perfektní - Ela Martochová. Chlapecké jméno se nám bohužel až do porodu nepodařilo vybrat. Při porodu se to ovšem ukázalo na straně porodnice jako velký problém. Porodní asistentka na to totiž vůbec nebyla připravená a silně naléhala, že jméno musí zapsat do jakéhosi výkazu. Zkoušel jsem jim nabízet jména jako "Malý Martoch" nebo "Mimi Martoch" apod. Neprošlo to. Pod tlakem jsem svolil na Michal Martoch s tím, že pokud by to byl náhodou kluk, tak na matriku do 7 dnů vybereme jiné jméno, které by se k miminku nejvíce hodilo.

Kolem 8:30 se najednou situace změnila. Z ničeho nic ke mě přišel pocit, že bych se měl začít více angažovat. A tak jsem ho poslechl. Od té chvíle jsem začal Moniku podpírat, dával ji vodu nebo ji byl oporou podle potřeby. I když jsem si k tomu nic nezjišťoval, tak předpokládám, že se mi začal spouštět nějaký hormon, který mě aktivoval a následně mi přinesl ten nejhlubší zážitek v mém životě.

V následující 1,5 hodině miminko dále sestupovalo na hráz - porodní cesty již byly otevřené na 10 cm, tedy naplno. Monika v těchto chvílích dále zkoušela různé polohy. Nakonec se jako nejlepší vykrystalizovala poloha na boku (při kontrakci to nejvíce tlačilo) s tím, že jsem Monice vždy po dobu kontrakce tlačil koleno dolů, aby měla pánev co nejvíce rozevřenou. V mezidobí jsem ji položil nohu zpět, aby si mohla odpočinout. Navíc kontrakce se střídaly - jednou silná / jednou slabá. Při slabé jsme jen vyčkávali a nedělali nic. Zpětně se musím přiznat, že tato moje drobná asistence mi přinesla pocit plného zapojení. Navíc jsem měl naprostý přehled o všem co se děje a mohl tak Monice referovat aktuální stav co vidím, abych ji tak podpořil v jejím obrovském úsilí. Z rozhovoru s mnoha otci mi došlo, že kdo tohle nezažil, tak to nemůže ani pochopit a ocenit. Jsem za tu zkušenost velice vděčný...


Finále je tady

Poslední etapa porodu kolem mě doslova proběhla jako ve zrychleném filmu. Kolem desáté hodiny porodní asistentka přinesla sterilní porodnický set (gázy, nůžky pro případné nastřižení, jehlu pro zašití, apod.). Při silné kontrakci již na chvíli vykukoval vrchol hlavičky. Bylo neskutečně vzrušující vidět, jak se ten malý tvoreček dere na svět. Úplně mě zalévaly emoce radosti. Mnohem horší byl ovšem můj pohled na druhou stranu zorného pole. Tam jsem po očku viděl Moniku, která dle mého aktuálního úsudku neskutečně trpěla. Dokonce jsem si vnitřně zakázal se na ni dívat. Měl jsem pocit, že by mě to mohlo složit. Místo pohledu na ni, jsem se ji snažil popisovat, co dělá miminko: "Už jsem zahlédl hlavičku s vlásky. Hlavička vylezla zase o kus více, apod." Po porodu se mi Monika svěřila, že ji moje podporování a povídání dodávalo sílu do dalšího tlačení. Mnoho mužů právě tento okamžik nevydrží a omdlévá nebo ztrácí sílu. Myslí si totiž, že jejich žena smrtelně trpí. Příroda to ovšem zařídila jinak. Přirozeným porodem se spouští hormon Oxytocin, který významně tlumí pocit bolesti rodičky. Když se teď Moniky zeptám, jestli si pamatuje bolest při porodu, tak mi řekne, že bolest vůbec, pouze si vzpomíná na silný tlak. Navíc to popisuje doslova jako transformační zážitek v ženu a matku, který ji změnil život. Přitom se porodem natrhla asi 2 cm. Jen si to představte jaká to je bolest tlačit do úmoru, až se natrhnete...

Než se dostanu k posledním minutám porodu, tak musím zmínit ještě jeden nepěkný zážitek, který mi doslova připravil 10 minut hrůzy. Když byla hlavička venku asi tak 3-5 cm, všiml jsem si, že je silně zdeformovaná. Doslova mi přišla, že je placatá asi na 5-6 cm. V tu chvíli mě napadla myšlenka, že je miminko nějaké postižené a mohlo by mít z porodu rozmáčknutou lebku. Na druhou stranu mi hlavou probleskoval ultrazvuk z 5. měsíce, kde bylo vše v pořádku. Také jsem se snažil házet pohledy na dulu a porodní asistentku, jestli nevidí nějaký problém. Podle jejich výrazu to vypadalo, že to jde podle plánu. Přesto má nervozita gradovala a logika šla stranou - přece se jednalo o naše dítě! 

Hlavně jsem si říkal na nic se nikoho neptej a vyčkej. Měl jsem obavy, abych svými dotazy Moniku zbytečně nevylekal a porod se nezastavil, což by mohlo způsobit velice nepříjemné následky. Jak jistě víte, vše dopadlo a je v pořádku. Příčinou všeho byla svraštělá pokožka na hlavičce, která se při porodu shrne dopředu - do porodních cest. Pro ty, co si to nedovedou představit, si vyzkoušejte jednoduché cvičení. Uchopte na předloktí kůži mezi palec a ukazováček a stlačte. Bude vám ihned jasné, jak to myslím. Je zajímavé, že i když jsem viděl několik filmů s porody, tohoto detailu jsem si nikdy nevšiml. :(

Po více než půlhodině silných kontrakcí a tlačení již začala být porodní asistentka mírně nervózní. Navrhla, abychom provedli nastřižení hráze, ať může miminko bezpečně ven. Odsouhlasili jsme si poslední 2 kontrakce. Když by to nevyšlo, tak by hráz nastřihla. Nastřižení jsme se ovšem chtěli vyhnout a to hned z několika důvodů. Jednak se nastřižení běžně provádí v rozsahu 5-7 cm, což zanechává nepěkné jizvy. Především to ale způsobuje problémy, které vedou k tomu, že si mnohé maminky po porodu několik týdnů nemohou pořádně sednout nebo si zajít na záchod. Dále to může mít negativní vliv i na následný sexuální život. Všechny tyto důvody nás vedly k tomu, že pokud to jen trošku půjde, nastřižení Monika nechce. Přirozené natržení bývá obvykle podstatně menší. V případě Moniky to byly "jen" 2 cm. Takto malé natržení bylo především z toho důvodu, že jsme několik týdnů před porodem každý den hráz masírovali cca 5 minut. Dula navíc po celou dobu závěrečné fáze porodu hráz nahřívala vlhkým teplým obkladem.

Nakonec nastřižení nebylo potřeba. Při poslední silné kontrakci se hlavičce podařilo překonat hráz. V ten okamžik jsem jednak viděl, že miminko má hlavičku normální, což mě uklidnilo. Na druhou stranu ale začalo rychle modrat, což mě
 zase ihned znervóznělo. Chytla mě mírná panika a začal jsem na Moniku volat, dokonce bych řekl, že jsem možná i křičel: "Moniko zatlač!!!" (sám to nedokážu posoudit, jak hlasité to bylo. Byl jsem totiž dost mimo). Monika se zapřela nohou do mého ramene, div mě neporazila na zem a miminko vyskočilo na svět. Během sekundy jsem se stal otcem.


Co se dělo bezprostředně po porodu vám ovšem popíšu až příště... Z porodu jsem si odnesl jeden zásadní osobní poznatek. Ať se muž snaží sebevíce, tak porod je jedna z mála věcí v životě, kde absolutně ztrácí kontrolu nad situací. A tohle ustát není vůbec jednoduché.



Doporučení otcům k prvnímu porodu

  • Nebojte se účastnit porodu - Být součástí toho všeho vás ovlivní na celý život. Z vlastní zkušenosti vám garantuji, že to je ten nejsilnější zážitek v životě!
  • Vezměte si dulu - pokud vám to rozpočet dovolí (cca 5-7 000 Kč), 
  • Nenechte svou ženu obtěžovat otázkami na příjmu v porodnici - místo toho odpovídejte na dotazy doktorů/sester za ní. Dejte vaší ženě možnost soustředit se pouze na sebe. Pomůžete tak urychlit, respektive nezastavit porod.
  • Mějte připravený porodní plán - ihned po příchodu do porodnice jej předejte personálu. Při každé příležitost se na něj odkazujte. Pokud nedojde k vážným komplikacím, tak se jej držte.
  • Nebojte se rozhodnout za svou ženu - jako manžel na to máte zákonné právo. V průběhu porodu pravděpodobně bude několik situací, kdy by vaše žena mohla podlehnout vábení nejrůznějších úlev. Držte se však striktně toho, co jste se domluvili před porodem. Nebudete pak litovat, že něco nebylo podle vašich představ, protože vás nějaký doktor "ukecal".
  • Najděte si u porodu svou vlastní roli - I když vám budou říkat, že u porodu budete jako páté kolo u vozu, nevěřte jim. Nebojte se zapojit podle svých vlastních možností. Umožní vám to skutečné napojení na ženu i dítě.
  • Nebojte se projevit emoce - odložte svou mužskou drsnost i výchovné poučky, že muži nikdy nepláčou. Ten nejhlubší prožitek, jenž vás transformuje v otce, vám umožní pouze otevřené srdce. Vzlykání, slzy i pláč jsou dovolené. Buďte si jistí, že se tím nijak neztrapníte - personál nemocnice je na to zvyklý.
  • Užijte si to, co to jde - minimálně na 24 hodin po porodu nikam neodcházejte! Žádná práce ani spaní sám doma. Spěte se svou novou rodinou v porodnici. Těch několik stovek korun příplatku za nadstandardní pokoj se rozhodně vyplatí.


11.2.2013 v 10:42 jsem se podruhé v životě skutečně zamiloval. :)


O 3 týdny později




Poznámka závěrem: Několik lidí se mne ptalo, proč tento intimní zážitek popisuji takto detailně. Mám k tomu hned několik důvodů:
  • V prvé řadě to bude výborný příběh do alba Ely pro Elu. Kdo by si nepřál znát podrobnosti svého zrození. Pokud vy ne, tak já rozhodně ano. ;-)
  • Když jsem před porodem hledal informace o porodu z pohledu muže, tak podobně detailní příběh jsem i přes velkou snahu nenašel. Možná tak někomu pomůžu prožít porod jeho dítěte klidněji a více si to užít.
  • Tříbím si myšlenky a v duchu opět zažívám ty úžasné okamžiky. Je nádherné prožít to znovu, i když jen v myšlenkách...
Třetí díl: http://www.9pramenu.cz/2013/11/osobni-zpoved-jak-jsem-se-transformoval.html

Napsal: Michal Martoch

11 komentářů:

  1. to je krásný článek..díky za něj :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Výborné, výborné, výborné.Moc děkuju že jste se s tímto zážitkem podělil.

    OdpovědětVymazat
  3. Ela bude urcite rada. Gratuluji a diky!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Michale,
    je naopak fajn, že jsi své pocity popsal tak detailně. V dnešní době trvalé přetvářky a zakrývání lidské přirozenosti a jejích citů, naopak i ty otvíráš cestu životu pro všechny ostatní budoucí rodiče.

    Kdo neumí sdílet úplně základní okamžiky a pocity ze svého života, žije jenom v jedné dlouhé přetvářce, v jednom filmu, který bohužel končí ve stáří tím co už zakrýt ničím nejde.

    Ať se malé na novém místě moc líbí a může prožít první léto mimo město na tom pěkném kousku přírody.

    P.

    OdpovědětVymazat
  5. děkujeme a těšíme se na pokračovní :-)

    OdpovědětVymazat
  6. skvělý článek...jste jistě úžasný muž!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, děkuji za pochvalu. To ale nevím, tohle musí posoudit moje žena :)

      Vymazat
  7. Krásně jsi popsal tento ničím nenahraditelný zážitek. Je asi dobré ho zaznamenat, je to už rok, co jsem si prožil příchod naší dcery, a možná trošku začínám zapomínat. Je to něco úžasného z čeho múžeme čerpat do dalších dnů. Děkuju, Fanda.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za tuto zpověď. Za pět týdnů nás čeká náš první porod a věřím, že i manžela Váš příspěvek nesmírně obohatí. Ele přeji krásný život :)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkné! Obtěžující otázky a nehrající magnetak jsme taky zažili v roce 2012,na tomtéž místě :-) děkuji za sebe za to,že je k dispozici dotazník! Šikovný tatínku :-) chystáme se opět do Krnova,byli jsme velmi spokojeni i přes dlouhý, únavný porod, který nedopadl,jak jsem si přála "přirozeně",ale pro miminko velmi dobře :-) Katka

    OdpovědětVymazat