21. 10. 2013

Základní desatero pro výchovu dětí

Zastávám názor, že děti jsou našimi největšími učiteli. Ovšem abyste se mohli opravdu „přiučit“, je třeba respektovat určité zákonitosti. Rozhodla jsem se vypracovat takovou stručnou verzi, jenž byla původně určena pro naše babičky a dědečky. Nechtělo se jim totiž číst všechny ty stohy knih, které byly o výchově dětí napsány. Zde je tedy základní desatero.



Desatero pro výchovu dětí

1. Nejdůležitější při výchově je láska a nejhorší dokonalý rodič :)

2. Buďme pravdiví! Říkejme dětem pouze pravdivá sdělení, nic smyšleného. 
Např.: "Když budeš zlobit, přijde policajt/čert". "Už tady nikdy nepůjdeme." "Ještě jednou a necháme tě tady." "Když všechno nesníš, tak nevyrosteš!"... Opravdu?

3. Pokusme se říkat věci pozitivně, ideálně když použijeme jiný způsob než rozkaz. 
(samozřejmě vyjma různých ohrožujících situací). 
Např.: "Je třeba jít pomalu/neběhej." "V divadle mluvíme potichu/nekřič."

4. Zkusme to bez předjímání (většinu toho potom přivoláváme sami). 
Např.: "Pozor na hlavu, jsi pod stolem."/"Pozor, praštíš se a rozbiješ si hlavu." 
"Pozor, jede auto!"/"Pozor, přejede tě auto!" 
"Pozor je tady schod, kámen."/"Pozor, zakopneš a zlomíš si nohu.

5. Komentář k činnosti či situaci místo přisuzování vlastností, pochval a odměn. 
Vnitřní motivace a ne vy by měla být hnacím motorem dítěte. Zkuste vynechat slova typu: šikula, panenka, zlatíčko, neposeda, nešika, princezna, tanečnice, šídlo, čertík, šašek, budižkničemu, dobrák, chytrák…, dáváme tím dítěti tzv. „nálepky“, které se jich drží a utvářejí představu o sobě. Je vyčerpávající žít s negativní představou a správně se vyrovnat s tou pozitivní.

Dodatek k tomuto bodu :-):
Místo používání obecných pravd buďme konkrétní a učme děti svým příkladem.
Např.: "Petrovi vadí, že na něj házíš písek/písek se nehází, to se nedělá". 
Sami zdravíme, děkujeme, žádáme atd. a dítě se to za čas naučí, místo stálého opakování, že slušné je pozdravit, poděkovat, poprosit atd. 

6. Činnosti, které zvládne dítě samo, nechejme na něm (laskavost je něco jiného). 
Dítě si chce samo přijít na to, jak věci fungují a to bez zbytečného ukazování. 
Stáváme se „pozorovateli“ a zasahujeme minimálně.

7. Nesrovnávejme
Srovnávat by se měl každý pouze sám se sebou bez soutěžení.

8. Místo trestu použijme důsledek chování.
Např.: vyliju-utřu, rozsypu-posbírám, shodím-zvednu, atd.

9. Nechávejme dítě vyjádřit jakékoliv emoce v naší blízkosti. 
Objímejme. Žádná emoce není špatná a to ani vztek či zlost.

10. Dárky, dárky, dárky. 
Klidně ano, ale nejlépe vlastní výroby či zážitkové a jednou za čas :-).

Nejvíce vám vždy dá to, když si situaci představíte sami na sobě. Když vás něco rozčílí, pokuste se vzpomenout, že dítě je vašim zrcadlem! 


Jedny z mnoha knih, které mě inspirují:
  • Naomi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi
  • Manželé Kopřivovi a kol. - Respektovat a být respektován
  • Spousta publikací od Jiřiny Prekopové - Děti jsou hosté, kteří hledají cestu (pro mě nej)
  • Knihy od Rebeky Wildové - Svoboda a hranice, láska a respekt nebo Učit se žít s dětmi
  • Spousta publikací od Zdeňky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro tebe (pro mě nej)
  • Summerhill - A. S. Neill


Jedny z mnoha stránek, které mě inspirují:


Napsala: Kamila Poláchová

22 komentářů:

  1. Desatero je zajímavé a inspirativní , měli by si ho přečíst všichni rodiče. Nesouhlasím pouze s bodem 9. Projevy negativních emocí je třeba kultivovat. IS.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Myslím, že do jisté míry ano, i když přirozené důsledky nepřiměřeného chování kultivují vývoj bytosti logicky samy... ;o) A bod 9 mluví pouze o možnosti vyjádření, nikoli bezlimitnosti. ;o)

      Vymazat
  2. Moc díky za komentář :-). Teď k těm emocím... jejich vyjádření znamená to, že je budeme přijímat a necháme je děti projevit... Potlačení může vést k jejich hromadění a následným "problémům". Samozřejmě to neznamená toleranci fyzického nasilí, ničení věcí atd. . Pro příklad: když má dítě (nebo kdokoli :-)) vztek, může třeba praštit do balónu, polštáře, skrčit nebo trhat papír, kreslit, zakřičet si atd. ale ne praštit do někoho/něčeho živého.
    Zdravím Kami Poláchová :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak, absolutní souhlas... nemoci jsou následkem ne-emocí, takže vyjadřovat a vyjadřovat... ;o)

      Vymazat
  3. Moc hezke desatero. Gratuluji k dosazeni mety "objeveni se v bEDUinu". Nyni uz mam dalsi jednoduchy pramen, na ktery mohu odkazovat (budouci) rodice. Dekuji!

    OdpovědětVymazat
  4. To mě těší :-), díky za komentář.
    Kami

    OdpovědětVymazat
  5. Těžko se všechny body dodržují, obzvlášť, když za našeho dětství (před 30 lety) se to dělalo většinou přesně obráceně. Já snad zdárně a intuitivně plním body 6,8,9,10. 3 a 4 tak napůl. No, na zbytku zapracuji, naše malá má teprve 3 roky, ideální čas přinést do rodiny větší pohodu :) ...ale je to někdy dost těžký v té hromadě stresu pod.
    A co říkáte na nevýchovu od Mgr. Katky Králové ?

    OdpovědětVymazat
  6. Zdravím, Kristova Noho :-)! Pravda, je to těžké změnit, především v krizových situacích se vrací "naučené" vzorce. Co se týká Nevýchovy, tak tu sem tam sleduji, připadá mi to jako "stejná" píseň, ale jiný interpret. Katce fandím, ať zláká co nejširší veřejnost. Ráda sleduji webináře N. Aldort, mimochodem bude nová řada...tak se těším. Kami

    OdpovědětVymazat
  7. Souhlas naprosto, ale ještě bych tam přidala, že dítě není zodpovědné za emoce někoho jiného. Např.: "Když to nesníš, babička bude smutná," mi dost pije dost krev. Nebo obdoba: "Musíš to sníst, když si s tím babička dala takovou práci." Je dost hrozný dívat se, jak se syn dáví nad žemlovkou, aby babička nebyla smutná. Nevím, tahle "laskavá" manipulace mi připadá ještě horší, než nepokrytá buzerace :-)
    Ne, kecám, obojí je stejně hrozný.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, díky za komentář. Jj, přesně jak píšeš, ono by se toho našlo ještě více :-)... V takových situacích se snažím mluvit na dítě a ptát se, co si o tom myslí, případně dodám, že by asi babička ráda, aby to snědl, nicméně to je jeho rozhodnutí, jí kvůli sobě, že :-). Kami

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Reaguji stejně, Kamilo :o) Otevřeně komunikuji v aktuální situaci a mluvím o svém vnímání věci s důrazem na právo vlastní volby každého zúčastněného...

      Vymazat
  9. Ahoj Eliško,
    díky za komentáře :-). Cítím to jako obrovskou podporu a těším se na osobní setkání...
    Kami

    OdpovědětVymazat
  10. Každý rodič si myslí, že vychovává své dítě nejlépe. Bylo by krásné, kdyby se všichni řídili těmito body, ale to nejspíš nejde. Každý vyrůstá v jiném prostředí, děti mají různé zázemí.Já se snažím být vzorem pro své dítě, naslouchat jim a podle jejich chování a reakcí lze poznat, kde jsem udělala chybu, výchova je o naslouchání a vnímání.
    Monika

    OdpovědětVymazat
  11. Zdravím Moniko,
    to souhlasím, každý má totiž svoji vlastní cestu... Naslouchání, vnímání, intuice, toť skvělí pomocníci :-). Ale na druhou stranu, když chcete třeba postavit kvalitní dům, tak "jen" toto nestačí, chce to znát teorii a ideálně mít i praktické zkušenosti.
    Dík za komentář.
    Kami

    OdpovědětVymazat
  12. Souhlasím s desaterem, podle mě úžasné, ale v praxi velmi složité, nevím, jak reagovat v mnoha situacích.. zaběhnuté a zažité programy jsou tak automatické, je to těžké. Každopádně bych se takhle chtěla naučit jednat a pracuji na tom.. zajímalo by mě ovšem, jak to děláte s čerty a s vánocemi, když se dětem nemá lhát.. a hlavně čerti a tzv. výchova strachem se mi nelíbí.. tak je nemáme dělat vůbec? jak to děláte vy? a že existuje Ježíšek dětem říkáte? to ale lžete.. jak to děláte? děkuji za rady, Market

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Markéto,
    jak je to u nás s Mikulášem a Vánoci? Myslím si, že i v tomto případě si děti zaslouží říct pravdu a kouzlo Vánoc se tím rozhodně neruší... Je to pro nás hlavně o společném prožitku a klidu.
    Co se týká čerta, tak toho domů nezveme a ani ho nechodíme někam vyhledávat :-). Na Vánoce máme různé tradice a k dárkům jsme si prostě řekli, že na počest narození Ježíška si lidé, kteří se mají rádi, dávají dárky (mohou být i nehmotné či vlastnoručně vyrobené :-)). S dětmi si také hodně povídáme a čteme příběhy, které se k těmto svátkům pojí. Stačí vám tato odpověď?
    Krásné dny!
    Kami

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, stačí a moc jste mě potěšila. Mám stejný názor. Malému budou v lednu 4 roky. Loni měl čerty poprvé a letos už je dělat nechci. Neustále mu říkám, že bubáci a čerti neexistují, že si je lidi vymysleli. Nevěděla jsem, jak to udělat s Ježíškem, protože v tom bych mu též nechtěla lhát. Děkuji za radu a inspiraci. Krásné Vánoce. Market

      Vymazat
    2. Také krásné dny! Ráda budu sdílet i nadále.
      Kami

      Vymazat
  14. Krásně a velmi výstižně napsaný článek Kami. Líbí se mi jeho jednoduchost a stručnost. To, co zde píšeš je opravdu v dnešní době to nejlepší, co můžeme našim dětem dát. Je potřeba tyto informace a způsoby výchovy šířit dále. Každá z nás (jako máma) děláme to nejlepší pro naše děti. Když si člověk uvědomí, že děti zde přišly proto, aby nás učily a ne proto abychom my je učili, tím víc mám k těmto nevinným bytostem velký respekt.

    Děkuji za inspiraci a možnost si tento článek přečíst. Těším se na další příspěvek od tebe.

    Petra V. M.

    OdpovědětVymazat
  15. Kami, je to super! Souhlasím se vším, jen mám problém s dodržováním!!! Kéž by to bylo stejně jednoduché, jako si to jen přečíst.:-) Ještě mám jeden problém, docela často používám vyhrožování (např: nedělej to, nebo...) není to lež, já to myslím vážně, ale neumím je donutit jinak, než výhrůžkou. A jednu jedinou věc já mám zatím nastavenou úplně naopak - toho Ježíška. :-) Ale myslím, že kdyby to byl jen můj jediný prohřešek, tak by u nás byly celoroční Vánoce! :-) Díky za perfektní a stručný výcuc ze všech těch kvalitních knih. Zuzana

    OdpovědětVymazat