18. 4. 2014

Konflikty mezi dětmi, co s tím?

Rádi byste přesný návod, jak řešit "konfliktní situace" mezi dětmi (sourozenci, kamarády, na pískovišti, na hřišti, na návštěvě, prostě kdekoliv :-))? Podle mého názoru něco takového neexistuje. Nabízím ale svůj pohled na tyto situace a zjištění, že je tady možnost díky nim růst a posouvat se dál. I za mraky se totiž skrývá slunce...





Stejně jako ve článku "Základní desatero pro výchovu dětí", tak i tady píši v bodech :-).

1.) Pozice vědomého "pozorovatele"
To znamená být s dětmi 100% přítomný tady a teď. Což není vůbec jednoduché :-). Možná jste si všimli, že děti okamžitě vycítí, že jste s nimi jen "na půl" a hned se vás snaží získat celé.
Podle mě je také nasnadě předcházení (připravit dítě na situaci) a připravené prostředí. 
Např.: čekáme návštěvu s dětmi, domluvím se s dcerami, které hračky budou půjčovat. Ty, které půjčovat nechtějí si schovají.

2.) Zásah do situace (fyzicky, slovně...)
Vyhodnotíme-li situaci pro děti (dítě) samotné nepříjemnou, můžeme zasáhnout fyzicky (např. dát mezi děti ruku, případně celé tělo, vzít jedno z dětí atd.), či slovně. Osobně upřednostňuji to první a chvíli vyčkat...

3.) Potvrzení a vyjádření emocí 
Potvrdíme zúčastněným emoce. Nejlépe v naší blízkosti, či v objetí. Dáme dětem prostor a čas na vyjádření pocitů, počkáme na následnou reakci.
Např.: vidím, že tě moc mrzí ten roztrhaný obrázek...
           asi máš vztek, když ti Petr vytrhl lopatku z ruky...

4.) Komentář k situaci
Nestranně popíšeme pouze aktuální situaci. Opět dáme dětem prostor a čas na komentář :-).
Např.: na koberci je roztrhaný obrázek, oba pláčete...
           před chvíli sis hrál s lopatkou a teď ji drží Petr...co s tím uděláme? 
            
5.) Čas na řešení
Většinou se stane, že děti začnou samy povídat, stačí naslouchat a případně potvrzovat emoce. Také najdou řešení, či situaci jednoduše opustí. Čas na řešení může být u některých situací (např. u těch, které se opakují) klidně do druhého dne i déle, protože je více příležitostí k dohodě, způsobu řešení atd..

6.) Případný návrh řešení 
Pokud to situace vyžaduje, děti nepřichází s řešením, tak můžeme navrhnout postup my (spíše ale výjimečně) a...nečekaně, necháme děti se vyjádřit :-). Pro mě někdy tak těžké, mlčet a čekat. Pokusme se však nebýt soudci a rozhodovat za děti. Důležitá je oboustranná dohoda.

7.) Přehrání situace znova formou hry 
Můžeme si zahrát situaci znova (stejně, změnit ji, část, vyměnit si role, s hračkami atd.), pro děti je to účinná forma terapie. Mnohdy tak činí děti i bez nás.

Mysl myslí, ale neví...rozhodujte se srdcem :-).

Co je spravedlivé, nemusí být vždy správné...

Hádka o pastelky mezi holčičkami, dospělý zasáhne, rozdělí pastelky a dá stejný počet každé. Jedna holčička však kreslí duhu a druhá slona...

A závěrem citace z jednoho komentáře (díky Hani):
"Když jsem si to četla, tak jsem si říkala- no, to je jasné, jo, to je taky jasné, to už jsem někde četla ... to vím, to taky vím, ale proč to stále nefunguje? No, jasně - vím to, ale ještě to asi tak úplně neumím žít. A tak si říkám, jestli by už jednou nemělo někde zaznít, že je důležité, aby člověk našel prvně sám sebe, uklidnil se, že je vše tak jak má být, i když se zrovna jakoby nedaří. Že každý potřebujeme něco jiného. Protože si myslím, že pokud je máma sebe-vědomá ačkoliv je na dně, tak se s tím dítko může vyrovnat daleko lépe, než když je máma na dně, ale neví proč a své rozčarování a zmatky přenáší na okolí. Buď průkopnice! Pojď oslavovat, že i "špatná" máma je tou "dobrou" mámou na své cestě."


Ano, každá máma je pro své dítě tou nejlepší v celém vesmíru :-)!


Napsala: Kami Poláchová



2 komentáře:

  1. Ano, každá máma je pro své dítě tou nejlepší v celém vesmíru :-)!

    No a toto je podstata problému. Dospelí tiež nevedia a zapierajú to celý život!!
    Ak by si to vedeli priznaťm hľadali by niekoho -- výnimočného v tomto svete -- kto im môže pomôcť. Ale je to asi len 1 človek z 5 miliónov...

    OdpovědětVymazat
  2. Krasný den a veliký dík za komentář! Když nastane čas, učitel se najde. Je pro mě někdy těžké opustit naučené a pokračovat cestou k sobě. Stojí to však za to :-)!

    OdpovědětVymazat