7. 11. 2014

Jak obvykle pracuji z domova

Microsoft dnes vyhlásil Den práce odkudkoliv. Přidal jsem se také se svým příběhem, jak pracuji na dálku. Je ráno 6.listopadu 6:43 a začíná můj běžný pracovní den s rodinou. Dvouletá Ela nás se ženou Monikou před chvílí probudila svým skotačením. Máme ještě čas a tak si celá rodina poležíme do 7 hodin, kdy vstáváme k naším ranním povinnostem a práci. Poté následuje tradiční rozdělení ranních prací.




Monika připraví snídaní a převlékne Elu. Já se postarám o kočky a během 10 minut zatopím v krbu, který vyhřeje celý dům. Za minulou zimní sezónu jsme jinak ani netopili. Při práci z domova mě to nijak neobtěžuje, spíše naopak je to příjemně inspirující ranní rituál. Někdo se obléká do práce a já si místo toho rozdělávám ohníček. :) 

Po společné snídani se přesouvám s čajem do domácí pracovny. Pracovat začínám kolem 8:30. Dnešní dopoledne je extrémně náročné. Od 9 hodin jsem na poradě s kolegy. Do toho přijel opožděně bagrista rozhrnout po příjezdové cestě štěrk a potřebuje se domluvit, jak to chceme. K tomu přišla ještě navíc švagrová tisknout speciální obaly na DVD (pracuje z domova ve vedlejším domku), ale nejde ji tiskárna. Skype proto pouštím nahlas z notebooku a vypínám mikrofon, aby ostatní neslyšeli, co se u nás doma děje. Do toho telefonuji s bagristou a opravuji tiskárnu. Situace se naštěstí během 15 minut uklidní a můžu se začít plně věnovat poradě. Hlavní body jsem naštěstí pochytil v tom šumu okolo, takže se ani nemusím ptát, co se řeší. 

Po první poradě jsem udělal rychlý Skype hovor s obchodníkem, který potřebuje probrat jedno nacenění se zákazníkem. Předběžně jsme to prochatovali již během ranní porady. Má tam však nějaké nejasnosti a k tomu musíme přes Skype sdílet obrazovku. Když skončíme, vyrazím na 10 minut ven. Zajdu zkontrolovat bagristu, jestli jsme se přes telefon pochopili. Následně prohodím pár vět s řemeslníkem, který nám staví sklep hned za domem. Pohladím vrnící kočky a vracím se s vyvětranou hlavou zpět do pracovny. Samozřejmě nezapomenu přihodit pár polen do krbu, dnes již naposledy. Vzhledem ke kvalitnímu zateplení domu stačí při teplotách nad nulou denně topit 2-3 hodiny, při teplotách pod nulou jen 4-5 hodin. 

Následuje několik hodin klidné práce. Další Skype schůzky mám až odpoledne. Kolem 13 hodiny se vrací z města Monika s Elou, kde byla mimo návštěvy rodinného centra také něco vyřídit v naší kanceláři. Ohřejeme si oběd z předešlého dne, společně poobědváme a Ela jde spát. Monika si začne vyřizovat své pracovní povinnosti. Vzhledem k tomu, že máme oba několik Skype hovorů, musíme si nasadit sluchátka, abychom se vzájemmě nerušili. Monika totiž pracuje na dálku na poloviční úvazek a tak se práci věnuje v průběhu Elina spánku, večer nebo se různě vystřídáme. Jednou týdně má také na celý den hlídání. Po hodině se budí Ela. Bylo to o trošku dříve, než obvykle a Monika ještě neskončila. Jdu si s Elou na chvíli hrát, aby si mohla Monika dokončit to nejnutnější. 

Od 15:30 mě čeká další půlhodinová Skype schůzka opět se sdílenou obrazovkou. S programátorem procházíme nové obrazovky v aplikaci. Následně si zajdu ještě za světla převzít hotové dílo od bagristy a vrácím se zpět k práci. V 17 hodin se přesunu z pracovny do kuchyně, kde začnu připravovat večeři. Můj hlavní pracovní blok skončil. Následují běžné rodinné rituály jako večeře, hraní s Elou, koupání, večerníček a uspávání. Kolem 20 hodiny si ještě oba s Monikou na hodinu sedáme k počítači a vyřizujeme emaily. 

A tak skončil náš obyčejný pracovní den.


Napsal: Michal Martoch

2 komentáře:

  1. Michale,krása, děkuji za článek. Konečně nemám pocit, že jsme "jiní". Máme to doma podobně. Manžel je stavební projektant (OSVČ), já aktuálně na rodičovské s občasnou prací (na dálku). K tomu máme na starosti celý náš kopřivnický paneláček jakožto předsedové a trochu se angažujeme v místním urbanistickém a komunitním rozvoji. Takže žádný den není stejný. Výhoda je, že náš syn zná i tátu (na rozdíl od jiných rodin, kdy se táta vrací až když dítko spí), že jíme společně, že si můžeme během dne říct pár vět, cokoliv probrat, vyřešit. Nevýhoda je, že se mnohdy objeví více situací jako např ve Vašem článku bagrista či sousedka s DVD a najednou je půl den v háji a práce stojí a mnohdy nerozlišujeme mezi všedním dnem a víkendem. A teď koukám, že jste ze Starého Jičína, tak to jsme skoro sousedi:-) Hezký pátek!:-) Štěpánka Vontrobová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím Štěpánko,
      tak to je skvělé! Držím palce, aby to fungovalo i nadále.

      Máme štěstí, že máme kolem sebe mnoho desítek podobných rodin, abychom tento náš i váš život vnímali jako naprosto normální, který by měl mít možnost prožívat každý, kdo chce. Ani nás pak moc nevykolejí, když se na nás občas někdo dívá jako na cosi exotického.

      Dobře to řekl můj kamarád a náš soused v cohousingu Pavol:"Každý by měl mít možnost žít život jako máme my, kdy nerozlišujeme mezi prací a osobním životem, protože to není potřeba. V podstatě tak již nyní žijeme budoucnost mnoha lidí."

      Věříme, že stav ve světě i u nás bude směřovat právě naším směrem. Aktuální přežitek průmyslové revoluce - nutnost odcházet pracovat pryč z domova - byla jen krátkodobá 150 letá :) odchylka od normálu. Ve chvíli, kdy začne náš společný koncept fungovat v širší společnosti, tak totiž nejsou potřeba ani školky ani domovy důchodců, protože lidi se o své nejmenší i nejstarší dokáží postarat sami. O tom ale někdy jindy ;-)

      Vymazat